Smrtijedství si žádá oběti

"Rolfe, dej ty svý zasraný ruce pryč z mýho těla!" vzteká se Syriana, když ji silné mužské ruce chytily kolem pasu a přitáhly k tvrdému klínu.

"Ale lásko, nejsi nějaká nervózní" přitáhne ji k sobě ještě pevněji a vloží žhavý polibek na labutí šíji.

"U velkého Salazara, přísahám, že jestli mě okamžitě nepustíš, udělám si z tvých koulí míchaná vejce!" zasupí naštvaně a kousne ho do ruky. Rodolphus se tomu jen hrdelně zasměje.

"Miluju, když jsi tak divoká, vzteklá a snažíš se na mě pouštět hrůzu." Své sevření však povolí, aby se mu mohla vyprostit a s jiskrami v očích jí hledí do té mléčně bílé tváře poseté pihami.

"Jednou tě za tyhle keci zabiju, co po mně vlastně pořád chceš?" Zadívá se mu do černých očí, ve kterých se odráží louče na stěnách a nevědomky se ho drží za zápěstí. Proč sakra jen tomuhle chlapovi stačí, aby se na ni podíval, a stahují se jí vnitřnosti chtíčem?

"Víš co po tobě chci, lásko?" Přejde těsně k ní, až cítí její ztuhlé bradavky "chci tě mít pod sebou, cítit tvou rozkoš, to jak křičíš mé jméno, když jsi na vrcholu a prosíš mě, abych ti to pořádně udělal. To po tobě chci, a nepřestanu, dokud to nedostanu." Chytne ji za bradu, a než stihne protestovat, podmaní si její ústa v dravém naléhavém polibku.

"Rodolphe," hlesne, ale vášnivý útok na její rty ji umlčí. Z jeho slov jí zčervenaly i kořínky rudých vlasů a žár v jejím těle hrozí, že ji spálí, pokud nebude co nejdřív uhašen. "Rodolphe, dost, přestaň..." snaží se ho od sebe odstrčit, i když tón její hlasu nezní moc přesvědčivě. "Přece mě tu neošukáš jak nějakou běhnu!"

"Ne, máš pravdu, i když představa tebe, jak jsi opřená o tuhle vlhkou zeď svými bradavkami a já tě zezadu píchám je vskutku rajcovní. Ale máš pravdu, nejsi žádná šlapka. Neboj se, krásko, já tě dostanu, i kdybych měl skončit v pekle." Pokřiveně se na ni usměje, naposledy jí zaboří ruku do vlasů a přitáhne si ji k polibku, pak zmizí v podzemních tunelech a nechá ji tam roztřesenou a roztouženou stát.

Syriana si uhladí šaty a snaží se zklidnit svůj dech, ale vůbec se jí to nedaří. Proč jen se musela ze všech sexy smrtijedů zamilovat zrovna do tohohle aristokratického sexy krásného bastarda? Slouží svému pánu už téměř rok, ale jen co ho poprvé spatřila podlehla jeho kouzlu a on, jakoby to vycítil jde po ní jako po kořisti. Ale nesmí se mu vzdát, ne proto, že by se bála jeho šílené ženy Bellatrix, to ani v nejmenším, ale proto, že nebude jen jeho dalším zářezem na pažbě. Vůbec nemá zapotřebí, aby se chlubil svým kámošům zabijákům, že konečně tu zrzku přefikl. Ale kdyby se jí aspoň přestalo o něm zdát, nebo se jí rozbušilo srdce pokaždé, když se na ni podívá.

"Ach jo," povzdechne si a vydá se k velké síni, kde probíhá slavnostní přijímání. Rozevře velké dubové dveře a vejde do temné místnosti ozářené svícemi a ohněm v krbu. Její dlouhé černé nabírané šaty přitom zlehka šustí o podlahu. Se vztyčenou hlavou jde ke svému místu po straně sálu, když v tom ji zastaví ledový hlas, volající ji k sobě.

"Přistup, Syriano a poklekni přede mnou!" To Lord Voldemort si žádá její přítomnost.

"Sakra, sakra, sakra" šeptá si pro sebe a spešně se sklopenou hlavou míří k němu, kde poklekne a uctivě čeká.

"Má drahá Syriano, od tvého přijetí se z tebe stala velmi výkonná smrtijedka, avšak je tu jedna věc, která mne trápí," svými bledými štíhlými prsty ji zvedne bradu a upřeně se jí rudýma očima zadívá do očí a do její mysly. "Ach ano, tohle mne trápí." Pak se řezavě zasměje a přitáhne ji k sobě tak, aby na ně viděl celý sál.

"Přátelé," zvolá silným hlasem "jak je možné, že ještě žádný z vás nesklidil tohle zralé granátové jablko a v jeho úrodném klínu nezasel své semeno?" zní pobaveně, avšak hrozivě. "Jak je možné, že tahle nádherná žena, Syriana, je i po roce služby u nás stále nevinnou pannou. Cožpak jste přišli o koule, nebo jste slepí?" Ledabylým pohybem ruky z ní ztrhne šaty a před zraky všech přisaje svá ústa na její naběhlou bradavku. Syriana strachy téměř ani nedýchá a pohledem těká z muže na muže, až pohledem najde Rolfa a mlčky ho prosí o záchranu.

I lord Voldemort těká pohledem po svých služebnících a hledá nejvhodnějšího kandidáta. "Mým přáním, má drahá," otočí se k ní a svýma kostnatým rukama jí zajede mezi stehna "je, aby si nás poctila svým panenstvím, a před zraky mých věrných se ho tu vzdala." Něco jako úsměv se mu usadí na tváři a chlípně si přejede jazykem přes rty. Pak ji otočí a držíc ji jednou rukou za rameno ji nasměruje tak, aby viděla do sálu, předkloní ji a prsty vklouzne do její úzké štěrbinky.

"Můj pane, přede všemi?" hlas má stáhlý úzkostí a proto když se do ní začne dobývat jen vyjekne a oči má rozšířené hrůzou. "Prosím, můj pane, za co mě trestáte?

"Ale má drahá, tohle přece není žádný trest," vnoří do ní další prst a šťouchá do té překážky zvoucí se panenská blána, nijak ohleduplně, až bolestivě "ale pocta té nejvyšší hodnoty pro tebe, i toho, kdo ten akt vykoná." Syriana bolestně vykřikne, když svými dlouhými nehty začne drásat její lůno, "nebo bych to snad mohl vykonat já sám, jsi tak úzká a horká, až se mi z toho sbíhají sliny na čerstvé maso." Přitáhne ji k sobě blíž, vezme do ruky ňadro a zmáčkne, až Syr opět bolestně vykřikne. Je jí jasné, že pokud by si ji chtěl Voldemort vzít, bylo by to pro ni kruté, bolestné a zničující. Snaží se zachovat aspoň špetku důstojnosti a za pokus o vyjednávání nic nedá, beztak už je ztracená, tak proč nezkusit to nejmenší zlo.

"Můj pane, když si přejete, ať se stane. Kdybych snad mohla mít přání, chtěla bych Rodolpha Lestrange."

"Proč?" stáhne oči do štěrbinek a sleduje její tvář.

"Každou noc sním o tom, jak mi to Rodolphus dělá, jak si bere moje tělo a divoce nespoutaně mě šoustá, až se mé tělo otřásá rozkoší a já křičím jeho jméno. Můj pane, pokud to není trest, dopřejte své oddané služebnici tuhle rozkoš." Pevným pohledem se mu dívá do těch děsivých očí a když se Pán Zla nepatrně usměje, téměř úlevně vydechne.

"Budiž, vidím, že i pouhá představa Rodolpha s tebou dělá mnohé," vytáhne z ní prsty celé vlhké a umorousané "Ať je to tedy Lestrange!" Sedne si na svůj trůn a začne olizovat prst po prstu a přitom se dívá na Rodolpha, jak se škodolibým úsměvem přichází k nim nahoru.

"Můj pane, děkuji vám, za tu poctu." Ukloní se před ním a po očku sleduje to nádherné tělo, které je nyní tak potupené.

"Výborně Lestrangi, máš štěstí, že pro tebe tahle krásná zrzka má slabost, jinak by ji dostal Barty," uchechtne se, když v tom ho zaujme hluk v sále. "Ale, ale Bello, přece bys nežárlila, ty kterou měl každý smrtijed v téhle místnosti." Upře na ni svůj zrak.

"Je to můj manžel!" zavřeští Bella vzteky.

"Nu což, aby ti to nebylo líto... Rabastane, Antonine, Barty, vezměte tady Bellatrix nahoru do mučírny, je to její nejoblíbenější místnost na Temném hradě, a vyšoustejte jí duši z těla." Bellatrix zmlkne, ale po chvilce kratší než oka mžik, se usměje a perverzně si olízne rty.

"Děkuji vaše lordstvo."

"Ach, jsem tak rád, když můžu činit své smrtijedy šťastnými. Takže kde jsme to skončili, ano ano, Lestrangi, ty tu teď pěkně Syrianu opícháš před zraky nás všech." Usměje se Voldemort široce a pohodlně se opře do křesla. "Ale abys snad má drahá nebyla nervózní, vykouzlím ti tu clonu, přes kterou ty neuvidíš nás, ale my vás dva ano." Pohladí ji po vlasech a prsty zajede do úst. Pak mávne hůlkou a najednou Syriana vidí jen Rodolpha, jak se na ni usmívá a pomalu jde k ní.

"Zrzko, zrzko," zašeptá jí do ucha, když přijde až k ní, "nelituješ teď, že ses mi nevzdala dřív?" Jazykem jí zajede do ucha a pohladí ji po krku. I když si ji má vzít jako nějaký majetek, chce, aby to bylo za daných okolností i jejím přáním. Prsty jí něžně přejede po ramenou a cítí, jak se chvěje. "Slibuji ti lásko, že ti udělám takovou slast, že už nikdy nebudeš chtít jiného muže." Lehce ji políbí na roztřesený ret a přitáhne k sobě. "Jsem to nejlepší, co jsi mohla chtít, mohla jsi skončit daleko hůř, věř mi." Řekne jí tiše, ale naléhavě, protože cítí, že chce utéct. "Já tě mám aspoň rád a chci tě, pro jiné bys byla jen kus hadru." Vklíní své koleno mezi její stehna, do rukou vezme její malý kulatý zadeček a začne ho hníst.

"Věřím ti, Rolfe, jen se bojím," přizná po chvíli Syr a hlas se jí chvěje.

"Neboj se, já ti neublížím." Rty přejede přes její čelist až se přisaje na ústech, Syr ho váhavě vpustí dovnitř a on začne plenit ty žhavé rty. Zvedne ji a opatrně položí na velký stůl. Nakloní se nad ni a svým tělem ji přišpendlí ke dřevu. Je tvrdý a žádostivý, ale musí na to pomalu. Polibky zasypává kousek po kousku její tělo a něžně se zakousne do ztuhlé bradavky. Syr tiše zasténá a uchopí ho za ramena. Rodolph se nenechá vyrušovat a to samé udělá i s druhou a pak přes pupík pokračuje níž. Jeho horký dech na stehnech v ní vyvolá třas a příslib něčeho mnohem víc. Když pak jazykem přejede přes malý hrbolek schovaný v jemných černých chloupcích, vykřikne a prohne se v zádech proti stolu. Rodolphus se jen usměje, a protože nezapomíná, že jsou sledováni, roztáhne jí nohy široko od sebe a zadečkem jí posune na samou hranu stolu. Poklekne a nechá tak na malou chvíli její květ na odiv celému sálu, pak se jako hurikán vřítí svým jazykem do sladké úzké štěrbinky a začne ji kousek po kousku ochutnávat. Jazykem tvrdě dráždí její poštěváček a pak s ním sjede až na samotnou hráz, a zase ho vnoří hluboko do ní. Syriana pevně svírá desku stolu a tiché vzdechy jí unikají skrze zuby. Tělo se jí chvěje nepoznanou slastí a když pak Rolf začne dráždit malý hrbolek uvnitř ní, něco v ní exploduje a zkropí jeho rty svou sladkou šťávou, hlasitě oddechuje a svět se jí točí. Lestrange spokojeně slíže všechnu její rozkoš a se sebejistým pohledem koukne do sálu. Pak ze sebe serve oblečení a celý nahý se nakloní nad Syr.

"Jsi rozkošná, miláčku." Hluboce ji políbí na rty a dá jí tak ochutnat samu sebe. "Jak cítíš, hrozně moc tě chci a tak teď, když jsi tak krásně připravená, si tě vezmu.

"Ano, prosím, chci tě víc..." rozechvěle si ho přitáhne k polibku. To po čem teď nejvíc touží je umocnit tu slast a mít ho v sobě.

Rodolph ač by nejraději chtěl, aby ji poprvé mohl mít něžně a ohleduplně ví, že pokud nebude uspokojen i Pán Zla, budou oba potrestání. Otočí ji tedy břichem ke stolu a přitiskne svůj nardžený penis k jejímu zadečku. Do rukou vezme její prso. "Veř mi, zrzečko, věř mi." Zašeptá a zvedne jí koleno na stůl, nastaví ji zadečkem víc k sobě a pak lehce zajede do ní, až narazí na překážku. Chvíli se uvnitř ní pomalu pohybuje, u Salazara je tak těsná a horká. "Věř mi," a když se uvolní tak prudce přirazí a prorve se hluboko do ní. Syr se vzepne a bolestně zasténá. Rodolphus jí vtiskne horký polibek mezi lopatky a něžně se kolébá uvnitř ní, aby zmírnil bolest. Pak začne líně přirážet a druhou rukou jí dráždí poštěváček. Když bolest Syrianu přejde, nahradí ji nádherný pocit spojení a rozkoše. Zasténá, nejprve nesměle, ale když Rody přirazí hluboko do ní tak hlasitěji.

"Ach ano, ano Rolfe..." sténá a křičí jeho jméno, přesně jak si přál. Lestrange povzbuzen jejímy vzdechy ji popadne za zadeček a začne přirážet rychleji a rychleji. Zajíždí do ní celou svou délkou až na samé dno jejího lůna a při pohledu na tu krásnou zadničku se mu stahuje podbřišek. Koule má tvrdé a vždy když přirazí to mlaskne, jak je Syriana vlhká a roztoužená. Chytne ji za rameno a ještě víc ji na sebe naráží, slyší jak sténá a křičí jeho jméno a pnutí v něm roste. Když Syriana opět dosáhne vrcholu a začne se kolem něj stahovat ještě úžeji, je to jako by ho do sebe vtáhla. Už to nevydrží a zkropí hladké stěny jejího lůna svým semenem. Přitiskne si ji k sobě a něžně ji líbá na krk. Oba zrychleně oddechují, když v tom je z nebes vyruší hlasitý potlesk. Syriana přišpendlená Rodyho tělem se rozhlédne a zjistí, že clona, která jí bránila vidět, zmizela. Celá se rozklepe.

"Výborně, moji milý, vskutku krásné představení. Syriano, byla jsi rozkošná, teď však z ní Lestrangi slez, musíme se přesvědčit o její ztracené nevinnosti." Odtrhne ho od ní a na podlahu dopadne pár kapek rudé krve, tenký cůrek tmavé tekutiny jí začné stékat po stehně.

"Krása," Voldemortovi se zatřpytí oči a krůpěj nabere na bříško prstu. "Krev panen je velmi vzácná esence do elixírů." Vloží prst do úst a slízne tu kapičku. "Lestrangi a Syriano, tímto jste spolu svázání, dokud nerozhodnu jinak! Rodolphe, tvou jedinou ženou je nyní Syriana, dokud nerozhodnu jinak, na Bellu prozatím zapomeň, vím je to oběť." Rodolphus se jen ušklíbne a vezme Syrianu do náručí. "Očekávám, že mi brzy oznámíte, že tohle úrodné pole," dá svou bledou ruku na Syrianin podbřišek "je obtěžkáno a obdaříte mne novým následníkem. Nyní běžte, ať je mé přání vyplněno!" Mávnutím ruky je propustí.

Syriana se choulí v Rodolphově náručí a z očí jí nechtěně tečou slzy.

"Proč pláčeš, zrzečko, bojíš se mě?" zeptá se něžně Rodolphus a spěchá s ní do jejích komnat. "Víš, že bych ti neublížil." Pohladí ji po tváři. "Mám tě rád a netoužím po nikom ani po ničem jiném, než být opět v tobě a cítit tvou rozkoš.

"Nebojím se tě, Rolfe jen... taková potupa." Celý obličej jí zrudne.

"Lásko, slibuji ti, že po dnešní noci si na to ani nevzpomeneš."