Rakovina jménem láska

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Bolest sžírá mne zevnitř jak rakovina, ta děvka.

Kdybych jen věděl jak, bolí mít rád, nikdy bych nemiloval, věřte.

Raději duši satanovi prodal bych a v hříchu si liboval.

Věčnou touhu, chtíč a poblouznění bych sliboval, jen lásku... to nikdy.

Jak rakovina rozlézá se láska tělem. Od očí, které nám lžou,

přes uši jenž neslyší, až po srdce, které poblouzněně skotačí.

Jen mozek o pomoc volá a na poplach bije: "Jen se nezamiluj, jen to ne!"

Je pozdě. Po lásce zbyla v nitru jen obnažená rána. Pálí, dusí, ničí.

Plicím se vzduch nedostává a oči jen černě vidí.

"Tak vidíš, zase jsi zůstal sám, ale máš mě" plesá mozek "spolu tu couru zaženem!"

Přes srdce ostnatý drát a zámek na paklíč, už nikdy, zatvrdí se. Už nikdy bolest neucítí.

Syrianas-world | Rakovina jménem láska