Unforgiven

Pár: Syriana/Rodolphus Lestrange, Syriana/Charlie Weasley

Varování: 15+

Poznámka:

Nesnáším tohle léto, horko je až takové, že mi potůčky potu stékají po zádech jako bystřiny v neustávajících proudech i v devět večer. Kdo si myslel, že Anglie nezná parna, měl by se sem přijet podívat teď. Vrhnu další znechucený pohled na rozpis směn na hlídání zajatých bystrozorů a neubráním se nespokojenému zavrčení. A tohle se mi děje pořád. Už jsem dokonce přestala i věřit, že je to jen hloupá náhoda. Pán Zla má prostě zvrácený smysl pro humor. Nejen že mi zadal samé noční směny (už jsem přišla na to, že je to bezpečnostní opatření, abych s Charliem nemohla spát a případně otěhotnět - jak je staromódní, sex jde provozovat kdykoliv), ale všechny noční do poslední mám s milovaným Rodolphusem. Jak říkám, zvrácený smysl pro humor. Takže dalších dvanáct hodin budu odolávat Roddyho sexy tělu, dvojsmyslným narážkám, nenechavým rukám a, což je nejhorší, absolutně upřímným očím.

S dalším povzdechem ten pitomý papír strhnu z nástěnky a pro ulehčení duše ho zmačkám do pevné koule, kterou pro dokonalý dojem podpálím a hodím do tmy koutu. Merlinžel, než stihne vůbec dopadnout, se syčivým praskotem uhasne a ve vteřině už opět visí na tabuli. Celá nasupená, s obočím pevně staženým do tvrdé linky se podívám ke dveřím. Kdo jiný by tam asi mohl stát? Kdo jiný má neustálé tendence mi pomáhat a no jo chránit mě? Hlásek v mé hlavě hned zaplesá "Charlie! Charlie! Charlie!" jenže bohužel ten to není. Je to ten druhý muž mého života.

"Neměla bys takhle provokovat jeho Lordstvo." Řekne výsměšným hlasem místo pozdravu a já má sto chutí ho praštit.

"Stačí, že spíš s nepřítelem a kdo ví, co mu při tom říkáš za interní tajemství. Měla bys být vděčná, že tě neprohlásil za zrádkyni a dávno nezabil." To slovo zrádkyně řekl s takovým zapálením, že mi je okamžitě jasné, že už se tu nebavíme o straně smrtijedů a bystrozorů, ale o nás dvou. Koutek úst se mi stáhne do krutého úsměvu. Ladně svůdným krokem přejdu až k němu a opřu se o výstavní hruď. Stoupnu si na špičky, víc dělat nemusím, Rod okamžitě zareaguje a obejme mě kolem pasu, a dám své rty tak blízko k jeho, že z dálky by to muselo vypadat jako že ho líbám.

"Z nás dvou jsi ženatý ty." Zašeptám tiše a přejedu peřinkami rtů po těch jeho. Rodolphovy paže okamžitě klesnou z mých zad a jeho oči teď planou takovou nenávistí a bolestí, že se tomu musím smát. Vím, že ta slova mu ublížila víc, než kdybych použila Cruciatus. Je úžasné, jak my ženy dokážeme jediným slůvkem tak zranit.

"Víš, že s Belatrix už to je jen formální" plochost jeho hlasu je pravdu potvrzující fakt "ona je blázen." Ano další fakt.

"Sorry, jdu se převléct." Pronesu s absolutním nezájmem v hlase a ukončím tak naši rozmluvu. Přejdu ke své skříňce a otevřu dveře. Z jejího nitra se na mě snese záplava černých okvětních plátků růže. Jen zasténám.

"Fatk skvělý! Kdo to jako teď bude uklízet?" Vrčím si pro sebe. "Mohl by ses sakra aspoň otočit?

"Ne, myslím že takhle mi to vyhovuje nejlíp."

"Fajn!" štěknu na něj a jediným pohybem ze sebe stáhnu hábit. Neujde mi jak se jeho pohled teď změnil. Jako pohled každého chlapa, co vidí ženskou jen v podvazkách a podprsence, je hodnotící a lačný. Výhodou nočních směn je, že nemusíme být navlečeni v těch neforemných hábitech. Takže co si dnes obleču? Nakonec zvítězil brokátový korzet, uplé kožené kalhoty a kanady vysoké až po kolena. Slyším Rodův zrychlený tlukot srdce a vím, že tohle kolo jsem vyhrála. Ještě stáhnu svoje neposlušné ohnivé vlasy do copu a zabouchnu skříňku.

"Takže co, budeš tu jenom tak stát a slintat? Nemám ti podat kapesník?" pobaveně se na něj uculím."Myslím, že jsi říkal že nemáme jeho Lordstvo provokovat, asi by nebyl rád, kdyby se dozvěděl, že Lestrange přišel pozdě kvůli svým choutkám." S tím se otočím na podpatku a vyjdu do tmy chodby. Na tváři mám pořád ten vítězně sladký úsměv.

part 3.